Záhadný Val obrů

Pátráme po záhadách tisíce kilometrů daleko a leckdy žehráme, jak je nám to všechno nedostupné.

Jednu velmi pěknou a evidentně dostatečně velkou záhadu přitom máme na Slovensku. Pro začátek uvádíme informace shromážděné slovenským badatelem Ing. Jánem Hurníkem. Pokud vím, zatím zůstaly bez ohlasu.

Tak tedy. Na Slovensku existuje stavba, která se nazývá Val obrů. Co je o něm dosud známé?

Umístění

Táhne se od vrchu Sitno (1009 m.n.m.) ve Štiavnickém pohoří dolů na jih přes území obcí Pečenice a Dudince až k řece Ipeĺ. Ing. Hurník předpokládá, že val se táhl i nahoru na sever (přes Žilinu) a nekončil tedy po Sitnem. Pokračoval také dolů na jih, do Maďarska, za řeku Ipeĺ. Jasně rozeznatelné stopy valu jsou na hraniční čáře mezi okresy Levice a Zvolen, která je zakreslena v mapě v každém školním atlase vydaném před rozdělením ČSFR. Na těchto místech jsou prý kameny i spečené dohromady. Další stopy valu jsou údajně vidět v lázeňské obci Dudince (okr. Krupina, východně od Levic) a také v Maďarsku za řekou Ipeĺ. Tyto poslední dvě informace byly získány od dnes již zesnulého obyvatele – pamětníka obce Dudince.

Rozměry

Budeme-li počítat tu nejkratší možnou variantu, tj. trasu Sitno – hranice SR, potom je to vzdušnou čarou 65 km, v reálu asi tak 80 km. Val je patrně značně rozpadlý, ale místy (na hranici mezi okresy Levice a Žiar nad Hronom) dosahoval šířky až 8 metrů, což je tam prý také jasně patrné.

Stáří valu

Ing. Hurník považuje val za prehistorický, který musel stát jež nejpozději kolem roku 5000 př. n. l. (odůvodnění tohoto názoru viz dále). Nejstarší známá zmínka o valu pochází z listiny ze 13. st., kde se val nazývá Fossa giganteum, tedy Val obrů.

Archeologické nálezy

V bezprostředním valu byla zřejmě výrobna kamenných seker a jiných kamenných nástrojů a jejich sklady. To dokládají bohaté nálezy těchto nástrojů v Pečenicích (dokládá toto jméno, že se tam někdy něco peklo nebo speklo?) vyrobených z tamější suroviny a jejich „sklad“ v Malinovci u Santovky. Jsou datovany kolem roku 5000 př. n. l. a přiřazeny k maďarovské kultuře.

Názory odborníků a další prameny

Zmínky o Valu obrů se nacházejí ve vlastivědných sbornících obcí Dudince a Pečenice, něco by snad bylo možné dohledat i v muzeu v Levicích. V Archeologickém ústavu Slovenské akademie věd v Nitře, který Ing. Hurník osobně několikrát navštívil, tamější odborníci o Valu obrů nevěděli a vlastně je ani nezajímal.

Další souvislosti

Valy a zdi byly velmi oblíbeným obraným prostředkem na mnoha místech naší planety. Stačí připomenout velkou čínskou zeď nebo údajnou peruánskou velkou zeď. Ing. Hurník připomíná tyto analogie:

Bible, Starý zákon – zeď (val) egyptských knížat - nikde dosud nebyla objevena. Chtěla jsem uvést přesnou citaci, ale nepodařilo se mi ji ve Starém zákoně najít.

Řecká mytologie - jsou zde zmínky i nějaké blíže neurčené velké zdi, snad mělo jít o obranou zeď mezi Aténami a Pireem. Také dosud neobjevena.

Hérodotos - v souvislosti se Skythy uvádí, že existoval „val slepců“, který postavili zajatci oslepení proto, aby nemohli utéct.

Teorie Ing. Hurníka

Základním kamenem této teorie je fakt, že zprávy o nejstarších dějinách lidstva se dochovaly na Islandě v podobě pradávných zpěvů eddy. Staroislandštinu, ve které jsou zapsány, považuje za pozůstatek hypotetického prajazyku lidstva, kterému je také velmi blízká slovenština (ne-li mu ještě nakonec ještě bližší než staroislandština). Ing. Hurník předpokládá, že děje a příběhy Eddy se odehrály v prostoru dnešního Slovenska a hymnické zpěvy se dostaly na Island (a dál) tehdy, když původní obyvatelé museli svoji původní vlast opustit. To se stalo ještě v době, kdy u nich neproběhla neolitická revoluce, neboť staroislandština nezná žádné agronomické termíny. Muselo tedy být ještě před rokem 5000 př.n.l., když už je na Slovensko doloženo polnohospodářství. Val obrů, o němž se v Eddě vypráví, je tedy starý nejméně 7000 let. V Eddě, konkrétně v písni o Vaftrudnim, se totiž píše: „Vingrid je val, kde budou bojovat Surtr a (což je obr) a bohové, sto měří mil každým směrem…“ Ing. Hurník z toho dovozuje, že val skutečně postavili obři, kteří kdysi dávno, v době, kdy se odehrávaly příběhy Eddy, na Slovensku skutečně žili.

Jakkoliv to může znít těžko uvěřitelně, některé současné názvy se dají připojit k těm z Eddy kupodivu dobře. Severním hraničním bodem byla vstupní brána do „země obrů“ jménem Varinsfjord – dnešní Varín, val potom pokračoval na Sitno a na jíh až do Šáhů, dříve nazývaných Saag (v Eddě Sagafjord).

A jsou zde ještě další pozoruhodné „záchytné body“- Obr Surtr žil v „zemí ohně“, odkud měl vzejít oheň, který zničí celý svět. Krajina připomínající svým charakterem Yellowstone kdysi existovala východně od Levic. Pozůstatek dřívější živější sopečné činnosti jsou tamější teplé prameny, kromě jiného i v Dudinci. Konec konců, i Val obrů je údajně poznamenán ohněm, který, alespoň místy, spekl jeho kameny. Zajímavé jsou také četné eddické zmínky o kamenných sekerách jako předmětu tehdejšího obchodu. I to odpovídá nedalekým archeologckým nálezům.

Ing Hurník svůj obsáhlý rozbor uzavírá konstatováním, že slovenský Val obrů je prvním stavebním dílem opsaným v literatuře a že je starší než egyptské pyramidy. Přistoupíme-li na jeho argumenty, můžeme připustit, že je starší než 7. tis. let. Vzhledem k nejisté dataci egyptských pyramid je však obtížné tvrdit, která z obou těchto památek je starší.

Jako poslední důkaz správnosti své teorie uvádí Ing. Hurník fakt, že na Slovensku byly skutečně objeveny pozůstatky obrů, a to u řeky Ipeĺ u Želovců (u Velkého Krtíše). Dokládá to citací knihy Pavla Dvořáka: Odkryté dějiny – Dávnoveké Slovensko, str. 205: „Odkrývali další hroby, jeden za druhým a v nich desítky obrovitých mužů, nejedna z koster měřila 205 cm.“ Bojovníci byli pohřbeni v plné zbroji a se zbraněmi. Nejmladšímu z nich nebylo víc než pět let. Ve většině hrobů byly pohřbeny ženy. Oficiální věda datuje (nejspíše velmi pravděpodobně) tyto nálezy do 7-8. st. n. l. Encyklopedie archeologie uvádí, že to je druhé největší pohřebiště z avarské doby na Slovensku. Osada, ke které patřilo, byla opatrně osadou strážní. O mimořádně vysokém vzrůstu „strážců“ se encyklopedie ale nezmiňuje. Proč také tak neobvyklo informací zatěžovat odborné dílo, že. Připustit, že tito strážci a případně i současní slovenští basketbalisté, případně tamější „junáci urostlí jako tatranské jedle“ mohou být potomky dávných obrů, někdejších stavitelů Valu obrů, je pouze otázkou jedné odvážnější spekulace.

O těchto neobvyklých hypotézách a spekulacích můžeme diskutovat třeba donekonečna. Nic to však nemění na tom základním faktu. Na Slovensku existuje jistá záhadná stavba, o které nevíme téměř nic.

Záhady Antiky 2. Spečený val.

  Je otázne, či môžem Spečený val alebo „slovensky čínsky" múr zaradiť do antického sveta, keď tento svet končil na Dunaji. Ale toto je blog a nie kandidátska práca na získanie diplomu k metličke, špachtličke a celoživotnému čupeniu. Takže záhada zo Slovenska.

Nechce sa mi popisovať, ktorí slovenskí národní dejatelia popri Andrejovi Kmeťovi a vedci popri Titusovi Kolníkovi, sa valom zaoberali, ale výsledok je taký, že dodnes nie sú jasné odpovede na dve základne otázky zo štyroch.

 Vieme KDE a vieme ČO.

Spečený val sa tiahne od Sitna po Dunaj. Temer rovno, len z prerušeniami, kde nebol treba. Dodnes sa jeho zvyšky dajú nájsť v chotároch obci tekovského regiónu. Ma dĺžku asi 60 kilometrov. Konštrukcia valu bola založená na štandardnom starovekom zemnom násype spevnenom kameňmi s komorovou drevenou konštrukciou a drevenými palisádami navrchu. Stal na miestach, ktoré je možne prejsť armádou, presnejšie jazdectvom. Val bol zapálený po celej dĺžke a tým došlo k vyhoreniu drevenej konštrukcie s palisádou a spečeniu hliny a zeminy. Umiestnenie v krajine a orientácia ho predurčuje na obranu pred útokom z východu.

Nevieme KEDY a KTO.

Na posledne dve otázky je niekoľko nemožných a niekoľko možných odpovedi. Medzi nemožne odpovede treba zaradiť jeho výstavbu obrami, Ufónmi alebo ako obranu pred Turkami.

Medzi možné odpovede môžeme zaradiť všetky situácie, keď na západnom Slovensku žijúce etnikum cítilo silnú hrozbu útokov nomádov z východu. Táto situácia mohla nastať prvý krát okolo roku 1700 BC, keď Indoeurópania nasadli v južnom Rusku na kone. Ale veľkosť a to, že bol vystavaný naraz, si vyžaduje splniť niektoré ďalšie podmienky:

1. Početne a blízko usídlene obyvateľstvo živiace sa dlhodobo poľnohospodárstvom. Lovci-zberači alebo kočovníci by sa „zbalili" a odišli do bezpečnejších končín. Poľnohospodári mali náradie, ťažne zvieraťa, početnosť a hlavne dôvod „brániť vlasť".

2. Jednotne kmeňové alebo nadkmeňové spoločenstvo s vládnucou vrstvou v priestore temer celého západného Slovenska. Val svojim rozsahom zabraňoval prieniku nepriateľa do strednej Európy vo vnútri karpatského oblúka. Bolo ho možne obísť až cez poľské nížiny. Dnešná D2 v staroveku bola armádou neprechodná. Nakoniec pre zápchy pri Žiline je neprechodná dodnes.

3. Poznanie železa. Také rozsiahle spracovanie stromov v krátkom čase, nie je možne kamennými ani bronzovými sekerami. Ráz krajiny, v ktorej sa nachádzal, bol podobný dnešku. Nebola zarastená hustým lesom. Materiál na stavbu musel byt v niektorých úsekoch dopravovaný. Na Slovensku sa samozrejme nachádzajú význačné opevnenia vybudovane pred dobou železnou, napr.: Nižná Myšľa, ale to sú „prdince" oproti spečenému valu.

4. Dunaj. Ten, kto staval val tam, kde ho staval, musel mat na to veľmi silný dôvod. Nepriateľ musel byt bez valu neporaziteľný. Stavitelia dúfali, že val je pre neho neprekonateľnou prekážkou. Tým že bol pripojený k Dunaju, sa spoliehali na Dunaj, či už ako prírodnú a pre votrelca technicky neprekročiteľnú prekážku. Alebo ako prekážku bránenú niekým na jeho západnej strane.

5. Časový predstih. Budovatelia vedeli, že nepriateľ zaútočí a verili, že majú čas val vybudovať. V tomto prípade sa nejednalo o okamžitú hrozbu. Druhou vecou je poznanie, že nepriateľ nepodnikne krátkodobý koristnicky nájazd, proti ktorému sa stačí brániť v hradiskách alebo útekom do hor, ale z jeho strany ide o trvale ovládnutie územia a obyvateľstva.

6. Vzor. Stavitelia poznali spôsob výstavby a vedeli o použití veľkých krajinných valov, ako účinnej obrany proti nomádom.

7. Jeho spálenie. Keďže val bol spálený vcelej dĺžke, nemohol to byť jeden zo spôsobov vedenia boja. Vstaroveku neexistovala armáda, ktorá by dokázala útočiť v 60 kilometrovom úseku naraz. Nakoniec, val by prehorel za niekoľko hodín natoľko, že jeho zhorenisko bolo možne zasýpať zeminou a pohodlne prejsť na stranu obrancov. Načo bojovať, keď bolo možne počkať.

Riešenia.

Všetky uvedené podmienky viac alebo menej spĺňajú len dve poznané dejinne okolnosti, ktoré sa na území západného Slovenska odohrali v čase Antiky. Vpád Dákov na jeho keltské osídlenie a preniknutie Hunov na jeho germánske osídlenie.

Kelti a Dákovia.

V prvom storočí pred našim letopočtom Kelti sídlili na temer celom územi dnešného Slovenska. Ich strediska sú koncentrované hlavne na západnom Slovensku. Dákovia, žijúci v priestore dnešného Rumunska, za kráľa Burebistu podnikli veľké ťaženie na územie Keltov. Vojna v roku 60. BC  bola rýchla a vyhladzujúca. Z celej populácie prežili len Kelti, ktorí unikli alebo už pred útokom žili na severe Slovenska. Ktoré zo siedmych podmienok splna tento konflikt? Prvé tri Kelti spĺňajú. Štvrtú podmienku, že nepriateľ nemohol prekročiť bránený Dunaj, konflikt nespĺňa. Dákovia útočili po oboch stranách Dunaja. Nakoniec, rozhodujúca bitka sa neodohrala na Slovensku, ale pri Neziderskom jazere.  Piata podmienka tiež nie je splnená. Kelti o útoku nevedeli s predstihom, hoci ich osídlenie na východe sa dotýkalo priamo územia Dákov. Konštrukciu zemného valu Kelti samozrejme veľmi dobre poznali. Ale jeho použitie na obranu teritória nie. Do roku 60. BC tento spôsob obrany bol použitý v Egypte, Mezopotamii, Číne, na obranu Peloponézu a proti Spartakovym otrokom. Ani jeden tento val „slovenskí" Kelti nevideli. Posledná podmienka: Spálenie valu mohli urobiť Dákovia. Zachovalo sa ich osídlenie v jeho susedstve a mali na to 100 rokov čas, než boli z územia vytlačení alebo asimilovaní Germánmi.

Germáni a Huni.

Germáni spĺňajú prvé tri podmienky. Žili na území západného Slovenska a ich najľudnatejšie osídlenie bolo na nížinách a v povodiach riek Váh a Hron a Ipeľ. Germáni mali kráľov, či už ich dosadili Rimania alebo si zvolili vlastných. Zároveň boli poľnohospodári, chovali dobytok a kone. Železo vedeli používať a vyrábať. Podmienka číslo 4: Dunaj. Dunaj zo západu a z juhu vtedy chránili rímske légie. Pre Rimanov predstavovali Huni rovnaké nebezpečenstvo. „Slovenskí" Germáni, Svebi, lebo tak sa v tých časoch volali potomkovia Kvádov, iste vedeli o osude Gotov, ktorých Huni porazili na južnej Ukrajine a v Moldavsku. Rímska obrana dolného Dunaja predstavovala vážnu prekážku pre národy utekajúce pred Hunmi. Preto cesta Hunov do oblasti karpatského oblúka bola dlhým časovým úsekom vyplneným ťažkými vojnami od Krymu po dolný Dunaj. Germáni tiež poznali funkciu a výstavbu valu. Temer 400 rokov sa dennodenne pozerali na valy rímskeho limesu. Niekoľko rokov pred vpádom Hunov, rímsky cisár Valentinianus donútil Kvádov stavať na našej severnej strane Dunaja obranne objekty, čo mu nevedeli odpustiť nielen Germáni ale aj Samo Chalúpka. Druhým vzorom je výstavba alebo obnova rovnakého obranného valu medzi južným oblúkom Karpat a Dunajom v dnešnom Rumunsku. Tento val stavali Goti v roku 376 proti Hunom. Ale Huni nedostavaný val obišli a jeho obrancovia sa zachránili útekom do karpatských lesov. Krátko potom utrpeli Rimania osudovú porážku od Gotov pri Adrianopole a ich légie začali mat na Dunaji vážne problémy. Do obdobia po roku 375, je podľa mňa, možné umiestniť výstavbu Spečeného valu. Germáni celu svoju dovtedajšiu históriu žili v otvorených osadách a spoliehali na svoje vojenské umenie alebo na útek do močarísk a hôr. Keďže je to na Germánov dielo nevídaného rozsahu, ich strach musel byt neskutočný. K opusteniu valu došlo pravdepodobne v roku 400, keď Huni spoločne s poddanými Gotmi porazili Gepidov a ovládli  povodie Tisy a východoslovenskú nížinu. Germáni utekajúci z pravo brežného Dunaja strhli zo sebou  Svebov a začali plieniť územie dnešného Rakúska a Bavorska. Pád rímskeho limesu v našej oblasti bol tak rýchly, že Rimania v Carnunte nestačili ani chlieb vybrať z peci. Val zostal opustený. V jeho okolí sa bez boja usadili Huni a vládli zvyšku Svebov. Pravdepodobne vtedy  bol val spálený samotnými jeho staviteľmi možno na príkaz Hunov.

Perlička na záver.

 Ako hovorieva klasik Pavel Dvořák: „A možno to bolo všetko inak!" Útek Svebov a spálenie valu nezapríčinili Huni, ale veľká kométa ktorá sa objavila 18.3. roku 400. Požiar v dĺžke 60 kilometrov možno bol ohňostrojom na rozlúčku s nadlho posledným slušným storočím v strednej Európe.

Val vznikol v dobe bronzovej a zanikol v prechodnom období medzi dobou bronzovou a a dobou železnou (okolo roku 600 p. n. l.).Treba povedať, že konštrukcia valu je orientovaná na obranu z východného smeru.